Další mnou přečtená kniha patří mezi ty vážnější a smutnější.
Odehrává se totiž za druhé světové války, v letech 1942-43 a převážně ve vyhlazovacím táboře Treblinka v Polsku. Zde byly zavražděny v plynových komorách statisíce židů. Hlavní hrdina měl ale štěstí, jako jeden z mála byl vybrán, aby pomáhal a roztřiďováním věcí, které si židé s sebou nic netušíc vzali. Život je tam ale tak tvrdý, že je zázrak, když se setká večer s těmi samými lidmi jako ráno. Přesto tam ale vzniká přátelství, nakonec se dohodne i vzpoura, která se nakonec koná a tak skončí i celý tábor. Ovšem jen málokdo ji přežije a dostane se domů. Hlavnímu hrdinovi a jeho příteli se to povede, shodou okolností se dostanou na práci do Německa, kde zůstanou až do konce války. Takže nakonec do celkem "dobře" dopadne.
Knížka je to vážně působivá, každý by si měl přečíst aspoň jednu knížku s námětem koncentračního tábora, možná by pak pochopil, události války, udatnost i krutost lidí a čeho jsou schopni. Moc se mi ta knížka líbila, i když to nebylo žádne "počteníčko", spíš sem někdy trnula hrůzou. Dodnes se mi zdají noční můry, takže to na mě určitě zanechalo dojem. Neustále sem si vybavovala náš školní výlet do Osvětimi. Nějakou dobu bych neměla takovýhle knížky číst, jinak se těch snů nezbavím, navíc jsou tak hrozně skličující.
Jinak má knížka asi něco přes 300 stránek a je doplněna fotografiemi Glazara a dalšími spisy.